HISTORIE BUDOVY NAŠÍ ŠKOLY

Historie budovy naší školy začíná rokem 1907, kdy ministr vyučování Dr. Marchet uznal požadavky c.k. státního gymnasia v Žitné ulici na novou budovu. Byla vystavěna podle plánu architekta Vaníčka a učit se zde začalo 4. 12. 1916. Po roce 1918 bylo c.k. státní gymnasium přejmenováno na České státní gymnasium v Resslově ulici. Roku 1921 k příležitosti 40. výročí gymnasia a 70. narozenin Aloise Jiráska, který na Gymnasiu v Žitné ulici vyučoval  v letech 1888-1909, bylo přejmenováno na Jiráskovo gymnasium v Praze 2. Vystřídala se zde řada slavných profesorů, např. Felix Vodička, František Kutnar. Gymnasium zde sídlilo až do roku 1945.

Josef Ressl:

Nešťastný vynálezce Josef Ressel První lodní šroub v Evropě měl českého otce, avšak ten nenalezl u úřadů pochopení Pět let po smrti mu monarchie postavila ve Vídni pomník s tímto (latinským) nápisem: „Josefu Resslovi, vlastí Rakušanovi, rodem Čechovi, který první ze všech použil šroub k pohonu parních lodí roku 1827.“ Po vítězství nad italským loďstvem u chorvatského ostrova Visu v roce 1866 pak rakouský admirál Wilhelm von Tegetthof prohlásil, že na výsledku má významný podíl právě Resslův šroub. Zdálo by se tedy, že s uznáním svých zásluh neměl chrudimský rodák Josef Ressel (1793-1857) potíže. Opak byl však pravdou. Chtěl být technikem, ale z nouze vystudoval lesnickou akademii (na osobní stipendium císaře pána) a ve čtyřiadvaceti se stal lesníkem v dnešním Slovinsku.

Od roku 1821 žil s rodinou v Terstu a právě pohled na Jadranské moře jej vyprovokoval k přemýšlení o pohonu lodí. V Terstu tehdy fungoval jediný kolesový parník. Jezdil do Benátek a svou drahotou, pomalostí a nepohodlností (lopatky kolesa při přechodu ze vzduchu do vody loď nepříjemně rozechvívaly) sloužil spíš jako reklama na konkurenční plachetní bárky
	S podporou dvou místních obchodníků nechal Ressel v únoru 1826 zhotovit šroub, který vmontoval do malé loďky. Poháněn s pomocí dvou statných mužů fungoval tak dobře, že si vynálezce podal žádost o patent: „Já Josef Ressel, c. k. lesmistr, zde oznamuji tímto slušně, že jsem učinil vynález…“ (následuje popis). A právě před sto pětasedmdesáti lety, 11. února 1827, patent dostal. Měl jedinou vadu: Monopol s tím spojený platil jen dva roky. Vynálezce zprvu marně hledal solventního společníka. Nakonec jej našel-za to, že na něho převedl své privilegium. Podnikatel Fontana koupil dvacetimetrovou loď Civetta (Sůvička).  V mocnářství však neexistoval podnik schopný vyrobit kvalitní parní stroj, což se mu nakonec stalo osudným. V srpnu 1829 proběhla zkušební plavby, kdy Civetta se čtyřiceti lidmi na palubě dosáhla rychlosti 11 km/h, jenže pak praskla parní trubka. Policie, zřejmě podplácená kolesovou konkurencí, další pokusy ,,z bezpečnostních důvodů“ zakázala. Fontana raději od smlouvy odstoupil. Marně se Ressel u soudu bránil – nakonec musel zaplatit soudní výlohy.
Po zbytek života se pak pokoušel obhájit alespoň prvenství. Ani v tom neuspěl. Mohl jen pozorovat, jak roku 1840 přistává v Terstu šroubový parníček Angličana Charlese Cummerowa. Ten dostal podobný patent o dva roky později, ale v námořní velmoci měl zřejmě více štěstí…         Dnes víme, že nezávislých pokusů s lodním šroubem probíhalo v té době několik, nicméně v Evropě byl Josef Ressel skutečně první, a to jak patentem, tak i jeho praktickým provedením se šroubem na zádi. Pouze v Americe jej o čtvrt století předběhl vynálezce John Stevens.

František Houdek
MF Dnes 11. února 2002